Naše dnešní Farnost Čelákovice vznikla postupným sloučením původních farností Čelákovice, Nehvizdy, Mochov, Přerov nad Labem, Vyšehořovice, Semice a Vykáň.
Historie obce a čelákovické farnosti sahá až k roku 1352 a od té doby se mimo Čelákovice nazývala také Čelakovicium a Čelakowitz.
V dnešní době je v čelákovické farnosti živé společenství a to nejen přímo v Čelákovicích, ale i v Nehvizdech a pravidelné bohoslužby se slouží i Mochově, Přerově nad Labem a Vyšehořovicích. Mimo to jsou příležitostně slouženy mše sv. i v dalších kostelích a kaplích na území farnosti, ale také se pořádají farní dny, různá setkání, poutě, přednášky apod.
Farnost se také věnuje pomoci druhým a mimo jiné spolupracuje i s místní Charitou, účastní se programu Adopce na dálku a v rámci svých možností přispívá do různých dobročinných sbírek.
Dnešní území farnosti pokrývá obce a jejich části Čelákovice, Císařská Kuchyně, Horoušany, Káraný, Mochov, Nehvizdy, Přerov nad Labem, Semice, Vykáň a Vyšehořovice.
Kostely a kaple ve farnosti
V Čelákovicích a jejích blízkém okolí se vyskytuje řada větších i drobnějších sakrálních staveb ať pravidelně nebo příležitostně využívaných k církevním obřadům.
Čelákovice
Farní Kostel Nanebevzetí Panny Marie, Čelákovice
Nejstarší písemná zpráva o Čelákovicích je z roku 1290, kdy zde stál kostel a u něho tehdy ještě dřevěná tvrz. Původní románský kostel pochází z počátku 13. století. V průběhu husitských válek byl pobořen a vypálen. Brzy nato byl opraven a stal se kostelem církve podobojí a následně luteránským. Roku 1620 přešel do katolických rukou. Během třicetileté války byl kostel císařskými i švédskými vojsky opětovně poničen a vydrancován. K obnově došlo až kolem roku 1653. V letech 1712–1713 prošel kostel přestavbou a byl rozšířen o nový presbytář, sakristii a předsíň. Při dalších úpravách v polovině 18. století proběhla v interiérech kostela barokní přestavba.
Kostel je jednolodní s presbytářem s trojicí absid, čtvercovou sakristií, předsíní a přisazenou hranolovou zdí. Kazatelna z roku 1582 je renesanční se znakem Kautských z Kostelce.
Kolem kostela býval hřbitov dodnes obehnán zdí s branou na jižní straně, v areálu je dále barokní márnice, kamenný kříž, náhrobní kameny a zbytky kapličky sv. Václava původně stojící v Čelákovicích.
Kaple Panny Marie, Čelákovice – Jiřina
Jednoduchá obdélníková cihlová kaple z r. 1898 v městské části Jiřina s obloukovitými okny, zastřešena sedlovou střechou a se zvoničkou s jehlancovou stříškou zakončenou křížkem.
Latinský trojlistý litinový kříž s korpusem Ježíše Krista byl z jejího průčelí zcizen r. 1992 a v r. 1993 byla kaple vykradena.
Kaple je v majetku města. V době svého stoletého výročí byla v r. 1998 na náklady města opravena a v r. 2001 bylo její průčelí opatřeno novým křížem.
Kaple sv. Jana Křtitele, Čelákovice – Sedlčánky
První zmínka o této vísce se datuje do roku 1178 a najdeme ji v záznamech vyšehradské kapituly. Zděná kaple je z r. 1833 s plochostropou obdélnou lodí, krytou sedlovou střechou a s křížem osazeným na vrcholu východního štítu na místě zvoničky. Na západní straně přiléhá k lodi užší zvonice krytá jehlancovou střechou s lucernou, završenou cibulovitou kopulí s makovicí a křížem.
Roku 1917 byl ze zvonice zrekvírován starý zvon pro válečné účely a dne 16. 1. 1926 byl nahrazen zvonem nově ulitým firmou Matoušek a spol. v Brně.
Na jižní straně věže, v úrovni prvního patra, byly obnoveny sluneční hodiny. Kaple je přístupná pouze na Štědrý den a Nový rok.
Kapli, která je v majetku města Čelákovic, nově vysvětil čelákovický kněz P. Richard Scheuch dne 11. 8. 1990.
Kaple sv. Václava, Císařská kuchyně
Kaple sv. Václava na kamenném soklu je ze 17. st. obdélníkového tvaru s valbovou střechou, v přední části s mohutnou hranolovou věží se zvonicí osazenou zvonem a zakončenou makovicí a vrcholovým křížem. V nice kaple stojí socha Madony.
Nehvizdy
Filiální Kostel Sv. Václava, Nehvizdy
Nejstarší částí kostela sv. Václava je románská loď. Kostel byl raně goticky upraven koncem 13. století, v 16. století byla přistavěna předsíň a zvonice. Další úpravy následovaly v barokním slohu a naposledy byla v 19. století přistavěna sakristie.
Kostel je jednolodní stavba s pětibokým presbytářem, od západu stojí raně gotická hranolová věž s odlehčenou nástavbou ze 16. století a od severu čtvercová sakristie. Od jihu stojí renesanční hranolová zvonice s barokně upraveným patrem, přízemí přístupné z hlavní lodě profilovaným ostěním má podklenuto křížovou hřebínkovou klenbou. Loď kostela je plochostropá, presbyterium je zaklenuto křížovou žebrovou klenbou sbíhající do konzol s figurálními motivy.
Socha sv. Jana Nepomuckého stojí na jihovýchodní straně areálu.
Přerov nad Labem
Filiální Kostel Sv. Vojtěcha, Přerov Nad Labem
Kostel postavený uprostřed obce v letech 1681-1682 v barokním slohu, 1865 přestavěný do neorománské podoby, nově postavena loď a přistavena věž s hodinami. Kostel je jednolodní, obdélníkový, s věží nad průčelím, s hodinami na protější straně zakončen polokruhovým užším presbytářem, který se dochoval z původní stavby . Součástí areálu je dále hřbitov s márnicí a ohradní zdí s pilířovou bránou.
Mobiliář je původním vybavením kostela z doby jeho výstavby v letech 1681-82. hlavní oltář je z 1. čtvrtiny 18. století, barokní sloupový portál. Oltáře sv. Václava a Panny Marie portálové z konce 17. století. Křtitelnice je cínová a pochází z roku 1788.
V roce 1982 byl kostel znovu vysvěcen za účasti kardinála Františka Tomáška.
Kaple Sv. Vojtěcha, Přerov Nad Labem
Kaplička sv. Vojtěcha nad studánkou je drobná stavba, která byla postavena na začátku 19. století v polích na hranici mezi středočeskými obcemi Přerov nad Labem a Mochov. Pod kapličkou je umístěna klenutá studánka. Podle přerovské pověsti u tohoto pramene odpočíval druhý pražský biskup sv. Vojtěch při svých cestách z Libice nad Cidlinou do Prahy.
Při oslavě 900. výročí smrti sv. Vojtěcha (1897) byla obnovena za přispění majitele přerovského panství Ludvíka Salvátora Toskánského. Později byl v čelní stěně ve výklenku vymalován místním malířem Josefem Syrovým nový světcův obraz (replika oltářního obrazu z přerovského kostela sv. Vojtěcha). V roce 2007 provedl restaurátor Josef Červinka celkovou obnovu stavby včetně výmalby obrazu světce.
Na jaře 2006 byla obnovena cesta ke kapličce a osázeny ovocnými stromy, kaplička byla doplněná čtveřicí lip srdčitých.
Mochov
Filiální Kostel Sv. Bartoloměje, Mochov
Jádro kostela bylo vystavěno ve 13. století, ve 14. století byla přistavěna loď kostela a presbytář. Nynější areálu tvoří jednolodní neomítaný kostel s polygonálním presbytářem s opěráky zdobenými kraby a plastickými motivy, v ose je okno se čtyřlistou kružbou, s trojboce uzavřenou kaplí sv. Markéty a přiléhající omítanou hranolovou zvonicí. Vstup do sakristie je gotickým portálem s heraldickým reliéfem na tympánu. Hlavní oltář pochází z roku 1695 a je rámový a akantový. Další oltář je na jižní straně lodi a je barokní, rámový a vysvěcený Panně Marii, z počátku 18. století. Kazatelna je rokoková s ornamentem a výzdobami. V podvěží je figurální náhrobní kámen z roku 1603. Na vnějšku je náhrobník z roku 1785, který byl zrekonstruován v roce 1937.
Areál je vymezen ohradní zdí s barokní bránou z roku 1777, vně ohrazení, stojí dřevěná zvonička.
Vyšehořovice
Filiální Kostel Sv. Martina, Vyšehořovice
Areál kostela sv. Martina představuje hodnotný architektonický i urbanistický celek.
Roku 1178 daroval kníže Soběslav Vyšehořovické popluží vyšehradské kapitule. Torzo románsko-gotického kostela bylo postaveno snad právě vyšehradskou kapitulou pravděpodobně v roce 1280. Podle listiny nalezené roku 1769 byl roku 1329 kostel znovu vysvěcen, pravděpodobně jako důsledek nějakých stavebních úprav. Sanktuárium v severní stěně presbyteria dokládá další stavení zásahy i v době po polovině 14. století, tehdy byla snad postavena věž. Po r. 1761 byl kostel částečně zbořen. Dochován je čtvercový klenutý závěr s architektonickými články a torzo márnice a renesanční zvonice z počátku 16.st.
Barokní jednolodní kostel sv. Martina z let 1769-70 stojí uprostřed pozemku hřbitova s ohrazením kamennou zdí s pilířovou branou, na západní straně navazuje barokní fara s hospodářským zázemím.
Semice
Filiální Kostel Sv. Maří Magdalény, Semice
Barokní kostel sv. Máří Magdalény v Semicích vybudován r. 1731 F. A. Šporkem na místě staršího gotického kostela, zmiňovaného již r. 1352. Původní stavba byla poničena za třicetileté války Švédy a proto byla nahrazena podle datace nad portálem právě r. 1731. Jednolodní stavba, patrně podle plánů T. Haffeneckera, má obdélníkový tvar s zrcadlovou klenbu, na západě k ní přiléhá jednopatrová hranolová věž s okosenými s rohy a završená helmicí. Na protější straně od věže je půlkruhově zakončený presbytář se sakristií. Uvnitř se nachází rokokový hlavní oltář s obrazem sv. Máří Magdalény s anděly, patrně z r. 1735 od A. F. Müllera. Ve stejném stylu jsou zhotoveny i soudobé boční oltáře. Kazatelna je raně barokní.
Vymezení okolního hřbitova zaniklo.
Vykáň
Filiální Kostel Sv. Havla, Vykáň
První zprávy o vsi Vykáň pocházejí z roku 993. Náležela Slavníkovcům a tehdy ves daroval sv. Vojtěch Břevnovskému klášteru, který ji vlastnil do r. 1420.
Raně gotický kostel svatého Havla s funkčním hřbitovem a márnicí pochází ze 13. – 14 st. Jedná se o jednolodní obdélný kostel s polygonálně uzavřeným presbytářem a obdélnou kaplí. V jižní stěně se zachovala okna s raně gotickou kružbou. Ostatní okna jsou obdélníková půlkruhově uzavřená. V interiéru kostela je nejcennější rokokový oltář z roku 1777. Kostel přestavěn barokně po roce 1769. U kostela stojí patrová hranolová barokní zvonice s jehlancovou střechou a půlkruhovými okny z roku 1769 upravená v 19 st., zvony pocházejí z let 1691, 1769, 1947 a 1948.
Areál kostela se nachází na mírném návrší v jižní části obce. Kolem kostela se rozkládá hřbitov s několika kvalitními náhrobky obehnán pískovcovou ohradní zdí s pilířovou brankou s vraty z železných prutů. V ohradní zdi hřbitova je vsazena márnice, krytá valbovou střechou.
Káraný
Kaple sv. Jana Nepomuckého, Káraný
Kaple neogotických tvarů byla vybudována v roce 1907 uprostřed původní obce. Zastřešena je břidlicovou sedlovou střechou, na východní straně přiléhá hranolovitá věž zvonice s jehlancovou střechou, zakončenou makovicí a křížem.
Po pravé straně vstupu je do zdi vsazena mramorová pamětní deska z roku 1922 se jmény obětí 1. světové války. Medailóny s podobiznou se nedochovaly.
Kaple je majetkem obce Káraný a byla na její náklady citlivě opravena v roce 1993.