Nejstarší písemná zpráva o Čelákovicích je z roku 1290, kdy zde stál kostel a u něho tehdy ještě dřevěná tvrz. Původní románský kostel pochází z počátku 13. století. V průběhu husitských válek byl pobořen a vypálen. Brzy nato byl opraven a stal se kostelem církve podobojí a následně luteránským. Roku 1620 přešel do katolických rukou. Během třicetileté války byl kostel císařskými i švédskými vojsky opětovně poničen a vydrancován. K obnově došlo až kolem roku 1653. V letech 1712–1713 prošel kostel přestavbou a byl rozšířen o nový presbytář, sakristii a předsíň. Při dalších úpravách v polovině 18. století proběhla v interiérech kostela barokní přestavba.
Kostel je jednolodní s presbytářem s trojicí absid, čtvercovou sakristií, předsíní a přisazenou hranolovou zdí. Kazatelna z roku 1582 je renesanční se znakem Kautských z Kostelce.
Kolem kostela býval hřbitov dodnes obehnán zdí s branou na jižní straně, v areálu je dále barokní márnice, kamenný kříž, náhrobní kameny a zbytky kapličky sv. Václava původně stojící v Čelákovicích.

Jednoduchá obdélníková cihlová kaple z r. 1898 v městské části Jiřina s obloukovitými okny, zastřešena sedlovou střechou a se zvoničkou s jehlancovou stříškou zakončenou křížkem.
Latinský trojlistý litinový kříž s korpusem Ježíše Krista byl z jejího průčelí zcizen r. 1992 a v r. 1993 byla kaple vykradena.
Kaple je v majetku města. V době svého stoletého výročí byla v r. 1998 na náklady města opravena a v r. 2001 bylo její průčelí opatřeno novým křížem.

První zmínka o této vísce se datuje do roku 1178 a najdeme ji v záznamech vyšehradské kapituly. Zděná kaple je z r. 1833 s plochostropou obdélnou lodí, krytou sedlovou střechou a s křížem osazeným na vrcholu východního štítu na místě zvoničky. Na západní straně přiléhá k lodi užší zvonice krytá jehlancovou střechou s lucernou, završenou cibulovitou kopulí s makovicí a křížem.
Roku 1917 byl ze zvonice zrekvírován starý zvon pro válečné účely a dne 16. 1. 1926 byl nahrazen zvonem nově ulitým firmou Matoušek a spol. v Brně.
Na jižní straně věže, v úrovni prvního patra, byly obnoveny sluneční hodiny. Kaple je přístupná pouze na Štědrý den a Nový rok.
Kapli, která je v majetku města Čelákovic, nově vysvětil čelákovický kněz P. Richard Scheuch dne 11. 8. 1990.

Kaple sv. Václava na kamenném soklu je ze 17. st. obdélníkového tvaru s valbovou střechou, v přední části s mohutnou hranolovou věží se zvonicí osazenou zvonem a zakončenou makovicí a vrcholovým křížem. V nice kaple stojí socha Madony.

Nejstarší částí kostela sv. Václava je románská loď. Kostel byl raně goticky upraven koncem 13. století, v 16. století byla přistavěna předsíň a zvonice. Další úpravy následovaly v barokním slohu a naposledy byla v 19. století přistavěna sakristie.
Kostel je jednolodní stavba s pětibokým presbytářem, od západu stojí raně gotická hranolová věž s odlehčenou nástavbou ze 16. století a od severu čtvercová sakristie. Od jihu stojí renesanční hranolová  zvonice s barokně upraveným patrem, přízemí přístupné z hlavní lodě profilovaným ostěním má podklenuto křížovou hřebínkovou klenbou. Loď kostela je plochostropá, presbyterium je zaklenuto křížovou žebrovou klenbou sbíhající do konzol s figurálními motivy.
Socha sv. Jana Nepomuckého stojí na jihovýchodní straně areálu.

Kostel postavený uprostřed obce v letech 1681-1682 v barokním slohu, 1865 přestavěný do neorománské podoby, nově postavena loď a přistavena věž s hodinami. Kostel je jednolodní, obdélníkový, s věží nad průčelím, s hodinami na protější straně zakončen polokruhovým užším presbytářem, který se dochoval z původní stavby . Součástí areálu je dále hřbitov s márnicí a ohradní zdí s pilířovou bránou.
Mobiliář je původním vybavením kostela z doby jeho výstavby v letech 1681-82. hlavní oltář je z 1. čtvrtiny 18. století, barokní sloupový portál. Oltáře sv. Václava a Panny Marie portálové z konce 17. století. Křtitelnice je cínová a pochází z roku 1788.
V roce 1982 byl kostel znovu vysvěcen za účasti kardinála Františka Tomáška.

Kaplička sv. Vojtěcha nad studánkou je drobná stavba, která byla postavena na začátku 19. století v polích na hranici mezi středočeskými obcemi Přerov nad Labem a Mochov. Pod kapličkou je umístěna klenutá studánka. Podle přerovské pověsti u tohoto pramene odpočíval druhý pražský biskup sv. Vojtěch při svých cestách z Libice nad Cidlinou do Prahy.
Při oslavě 900. výročí smrti sv. Vojtěcha (1897) byla obnovena za přispění majitele přerovského panství Ludvíka Salvátora Toskánského. Později byl v čelní stěně ve výklenku vymalován místním malířem Josefem Syrovým nový světcův obraz (replika oltářního obrazu z přerovského kostela sv. Vojtěcha). V roce 2007 provedl restaurátor Josef Červinka celkovou obnovu stavby včetně výmalby obrazu světce.
Na jaře 2006 byla obnovena cesta ke kapličce a osázeny ovocnými stromy, kaplička byla doplněná čtveřicí lip srdčitých.

Jádro kostela bylo vystavěno ve 13. století, ve 14. století byla přistavěna loď kostela a presbytář. Nynější areálu tvoří jednolodní neomítaný kostel s polygonálním presbytářem s opěráky zdobenými kraby a plastickými motivy, v ose je okno se čtyřlistou kružbou, s trojboce uzavřenou kaplí sv. Markéty a přiléhající omítanou hranolovou zvonicí. Vstup do sakristie je gotickým portálem s heraldickým reliéfem na tympánu. Hlavní oltář pochází z roku 1695 a je rámový a akantový. Další oltář je na jižní straně lodi a je barokní, rámový a vysvěcený Panně Marii, z počátku 18. století. Kazatelna je rokoková s ornamentem a výzdobami. V podvěží je figurální náhrobní kámen z roku 1603. Na vnějšku je náhrobník z roku 1785, který byl zrekonstruován v roce 1937.
Areál je vymezen ohradní zdí s barokní bránou z roku 1777, vně ohrazení, stojí dřevěná zvonička.

Areál kostela sv. Martina představuje hodnotný architektonický i urbanistický celek.
Roku 1178 daroval kníže Soběslav Vyšehořovické popluží vyšehradské kapitule. Torzo románsko-gotického kostela bylo postaveno snad právě vyšehradskou kapitulou pravděpodobně v roce 1280. Podle listiny nalezené roku 1769 byl roku 1329 kostel znovu vysvěcen, pravděpodobně jako důsledek nějakých stavebních úprav. Sanktuárium v severní stěně presbyteria dokládá další stavení zásahy i v době po polovině 14. století, tehdy byla snad postavena věž. Po r. 1761 byl kostel částečně zbořen. Dochován je čtvercový klenutý závěr s architektonickými články a torzo márnice a renesanční zvonice z počátku 16.st.
Barokní jednolodní kostel sv. Martina z let 1769-70 stojí uprostřed pozemku hřbitova s ohrazením kamennou zdí s pilířovou branou, na západní straně navazuje barokní fara s hospodářským zázemím.

Barokní kostel sv. Máří Magdalény v Semicích vybudován r. 1731 F. A. Šporkem na místě staršího gotického kostela, zmiňovaného již r. 1352. Původní stavba byla poničena za třicetileté války Švédy a proto byla nahrazena podle datace nad portálem právě r. 1731. Jednolodní stavba, patrně podle plánů T. Haffeneckera, má obdélníkový tvar s zrcadlovou klenbu, na západě k ní přiléhá jednopatrová hranolová věž s okosenými s rohy a završená helmicí. Na protější straně od věže je půlkruhově zakončený presbytář se sakristií. Uvnitř se nachází rokokový hlavní oltář s obrazem sv. Máří Magdalény s anděly, patrně z r. 1735 od A. F. Müllera. Ve stejném stylu jsou zhotoveny i soudobé boční oltáře. Kazatelna je raně barokní.
Vymezení okolního hřbitova zaniklo.

První zprávy o vsi Vykáň pocházejí z roku 993. Náležela Slavníkovcům a tehdy ves daroval sv. Vojtěch Břevnovskému klášteru, který ji vlastnil do r. 1420.
Raně gotický kostel svatého Havla s funkčním hřbitovem a márnicí pochází ze 13. – 14 st. Jedná se o jednolodní obdélný kostel s polygonálně uzavřeným presbytářem a obdélnou kaplí. V jižní stěně se zachovala okna s raně gotickou kružbou. Ostatní okna jsou obdélníková půlkruhově uzavřená. V interiéru kostela je nejcennější rokokový oltář z roku 1777. Kostel přestavěn barokně po roce 1769. U kostela stojí patrová hranolová barokní zvonice s jehlancovou střechou a půlkruhovými okny z roku 1769 upravená v 19 st., zvony pocházejí z let 1691, 1769, 1947 a 1948.
Areál kostela se nachází na mírném návrší v jižní části obce. Kolem kostela se rozkládá hřbitov s několika kvalitními náhrobky obehnán pískovcovou ohradní zdí s pilířovou brankou s vraty z železných prutů. V ohradní zdi hřbitova je vsazena márnice, krytá valbovou střechou.

Kaple neogotických tvarů byla vybudována v roce 1907 uprostřed původní obce. Zastřešena je břidlicovou sedlovou střechou, na východní straně přiléhá hranolovitá věž zvonice s jehlancovou střechou, zakončenou makovicí a křížem.
Po pravé straně vstupu je do zdi vsazena mramorová pamětní deska z roku 1922 se jmény obětí 1. světové války. Medailóny s podobiznou se nedochovaly.
Kaple je majetkem obce Káraný a byla na její náklady citlivě opravena v roce 1993.